Bylo to někdy na konci února roku 2008, kdy nesmírně silná sestava ve složení Paoli / Moschini / Leone / Mercurio vyrukovala s přelomovým záznamem „The Vile Conception“ a okamžitě tak katapultovala jméno HOUR OF PENANCE z posledního římského předměstí přímo mezi vybranou deathmetalovou smetánku. Spanilá jízda kdysi nepříliš známých Italů byla dovršena o dva roky později, kdy HOUR OF PENANCE dobyli žánrový Olymp za pomoci svého čtvrtého řadového alba „Paradogma“, bez nadsázky vrcholného výtvoru moderního evropského BDM. Tahle pohádka ovšem netrvala věčně, v rámci následující evropské tour došlo před vystoupením ve španělském Alicante k jistým politováníhodným událostem, jenž později vyústily v odchod dvou základních stavebních kamenů kapely, frontmana Francesca Paoliho a bubeníka Maura Mercuria (ony politováníhodné události měl na svědomí právě hříšník Mercurio, toho času bohužel zcela ovládnut démony alkoholu).

Revitalizace HOUR OF PENANCE netrvala dlouho, řady kapely brzy rozšířil bubeník Simone Piras a osiřelého mikrofonu se následně zmocnil zkušený vokalista Paolo Pieri, kterého mnozí z vás jistě dobře znají z experimentálně blackových ABORYM (tam ale své občanské jméno skrývá pod bizarním pseudonymem „Hell:I0:Kabbalus“). Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že staré šrámy jsou kompletně zahojeny a Italové tak mohou bez vážnějších komplikací pokračovat ve vítězném tažení na evropský deathmetalový trůn. Pokud se však na vzniklou situaci podíváme detailněji, musíme si uvědomit, že HOUR OF PENANCE ztratili v Mercuriovi výjimečně disponovaného bubeníka a v Paolim nejen vokalistu, ale současně i velmi schopného skladatele. A přesně tady hledejme kořeny toho, proč novinka „Sedition“ za vrcholným tvůrčím obdobím HOUR OF PENANCE o trochu zaostává.

Vrchní skladatel Giulio Moschini tentokráte slevil na hrubozrnnosti a přiklonil se k melodičtější, posluchači více přístupnější produkci (pokud by BDM byl mainstreamová hudba, „The Cannibal Gods“ by dozajista okupovala přední příčky hitparád). Nástup „Sedition“ je ale i tak impozantní, zejména první trojice skladeb totiž jasně ctí neústupnou filosofii „Paradogma“ a „The Vile Conception“, a to i přesto, že ani tady si Moschini neodpustil pár hodně návykových linek či chytlavých sólových partů (dovolím si poznamenat, že některé „leads“ jsou na můj vkus až příliš okatě protahované). Docela by mě zajímalo, zda HOUR OF PENANCE na „Sedition“ využili nějaké nápady ještě z časů působení Francesca Paoliho – je totiž celkem dobře známo, že v rámci přípravy obou předešlých desek vzniklo mnohem více materiálu, než se pak v 16th Cellar Studios ve skutečnosti nahrálo. Pokud tomu bylo stejně i tentokrát, měli Italové s klidem v srdci vyřadit pátou položku „Ascension“, která ve své polovině ukrývá na poměry kapely jednu hodně levnou pasáž. Samozřejmě tím narážím na ono sborové vyřvávání, jenž do repertoáru prvoligových BDM reprezentantů prostě a jednoduše nepatří (kam se jen poděla ona znepokojivá, „zlá“ atmosféra, kterou dýchala zejména unikátní „Paradogma“?)

Co se nově příchozích členů týče, nemám výraznějších námitek. Simone Piras si s Mercuriem v rychlosti ani pestrosti příliš nezadá, Pieriho vokál je rovněž v pořádku, má slušnou razanci i hloubku, nicméně na druhou tak trochu postrádá Paoliho charisma (ukázkou budiž „The Cannibal Gods“, kde mi za mikrofonem vyloženě chybí agresivita a tah na branku).

„Sedition“ je nejvíce pestrým albem v kariéře HOUR OF PENANCE. Moschini a spol. tentokráte položili na oltář část ze své hrubosti a neústupnosti a místo toho vyrukovali s barevným, jasně diverzifikovaným a celkově více otevřeným materiálem. Ukázkovým příkladem budiž členitá kompozice „Sedition Through Scorn“, jež místy evokuje ducha LOST SOUL v období „Immerse In Infinity“ či dokonce odkazuje k „Oracles“, památnému to debutu FLESHGOD APOCALYPSE. Nedá se nic dělat, HOUR OF PENANCE trochu polevili ve svém ofenzivním BDM diktátu a vydali se na melodičtější, širšímu okruhu posluchačů schůdnější cestu. Osobně s tím ovšem nemám zas až tak velký problém.